Červenec 2011

Kotel sezónní zeleniny s hovězím

25. července 2011 v 18:12 | Moldavanka |  Bez lepku
Předražená paní s polským přízvukem mi jako jediná dělá v Kroměříži radost prodejem sezónní zeleniny z pole. Zde se předem ohrazuju, že na farmářských trzích jsem ještě nebyla, ani ne kvůli vstupnému, ale proto, že se nevyhrabu v neděli z postele v 8 hodin a v 11 už mi přijde riskantní tam chodit, co když mají vyprodáno. Příští trh je naplánovaný někdy na polovinu srpna, tak se tam zkusím dostat. Prozatím se musím spokojit s Kauflandem. Všechny ostatní obchody mi tady v Kroměříži - co se zeleniny týče - nevyhovují.
V regálu s oleji jsem si tam dnes navíc všimla slunečnicového nerafinovaného - tento olej má charakteristickou vůni, kterou se v Moldavsku vyznačuje většina letních salátů. Dá se však použít i pro dušení, a tak dnes vařím ghiveci (čti "giveč", v Googlu je spousta variant, když zadáte "ghivetch"). Mladší bratr francouzského ratatoille, ghiveci je nenáročné vesnické jídlo bez kodifikovaného receptu. Měli bychom použít více druhu sezónní zeleniny a zpravidla nechybí rajčata, lilek, papriky, česnek, mrkev a cibule. U tohoto výčtu můžeme zůstat, nebo přidat spařené fazolové lusky, brambory, cuketky, houby nebo květák. Experimentování je povoleno, důležité je však vědět, které druhy zeleniny je třeba podusit/osmáhnout na oleji zvlášť, aby výsledek provoněly a aby nám nevznikla polévka jedné chuti. Zvlášť, po malých porcích, musíme vždy předpřipravit lilek, papriky a, budete-li je používat, houby.
Ghiveci lze připravovat i s masem, já preferuju hovězí. Je-li čistě zeleninový, pak se dá servírovat i za studena, jen posypaný sekanou petrželkou. S masem bych to nedělala. Tady je lepší přidat lžíci zakysané smetany a pár krajíců dobrého chleba na namáčení do šťávy.
Dnes začnu tím, že osmáhnu houby s cibulkou, lilek a papriku (vše zvlášť). Na kostičky nakrájené hovězí opepřím a nechávám na pánvi zatáhnout, pak přidávám mrkev a cibuli a pár minut dusím. K vaření použijeme olej. Olivový prosím ne, tím se to jídlo posune do jiného regionu. Moldavané sáhnou po slunečnicovém, ať už rafinovaném, či ne. Bude-li oleje málo, zelenina dostane mdlou vařenou chuť. Vykoupat se v oleji by měly minimálně lilky a papriky.
Další postup je jednoduchý. Do kastrolu s tlustým dnem vyskládáme houby, lilek, papriku a maso s cibulí a mrkví, dolijeme trochu horké vody, okořeníme hřebíčkem, černým pepřem, bobkovým listem a osolíme. Dusíme do změknutí. Přidáme pokrájená zralá rajčata nebo passatu a ještě chvíli dusíme. Pro kamarády vegany, maso není nutnou ingrediencí.
Poprvé servírujeme teplé s nasekanou petrželkou, zakysanou smetanou a čerstvým chlebem. Ale na druhý den bude chuť ještě lepší. Bon apetit!

Sladká teplá snídaně potřetí

24. července 2011 v 19:52 Recepty od maminky
Tvarohové placičky patřily k repertoáru obou babiček. Já jsem si je oblíbila na cesty, protože se dají jíst i za studena a vydrží bez ledničky celý den. Ve východních zemích se jim říká syrniky.
Příprava je relativně rychlá. Stačí smíchat standardní balení tvarohu (ideálně zrnitého) s jedním vajíčkem a pytlíkem vanilkového cukru, přidat pár lžiček mouky (může být hladká nebo polohrubá) a promíchat. Toto těsto se nemá hníst, protože by bylo tuhé. Pak za pomocí lžíce vytvoříme placičky a osmáhneme je na malém množství slunečnicového oleje (záměrně říkám "na" a ne "v", friťák to být nemá).
Nejlépe tyto placičky chutnají se zakysanou smetanou a medem, druhou oblíbenou variantou je domácí marmeláda. Do těsta lze přidat rozinky a/nebo kandovanou kůru.