Prosinec 2010

Slaneček v kožichu

29. prosince 2010 v 20:35 Moldavsko
Nepředpokládám, že někdo tento recept zopakuje. Možná Jiržinka, která se mnou ochutnávala originál v jednom odpudivém ruském podniku v Praze. Prosím všechny, kdo měl tu čest poznat slanečka osobně, aby zde nechali nějaký povzbudivý komentář.
Sovětská sváteční tabule, zvláště ta silvestrovská, nabízí hned dva saláty, do nichž pověstný opilec ponoří obličej před usnutím. Zde je jeden, slaneček v kožichu (seljodka pod šuboj). Znalcům se rovnou omlouvám, že nedodržuji tradiční vrstvení nastrouhaných ingrediencí, které se pak zabalí do majonézového kožichu, a ani do salátu nedávám jablko. Připojuji odkaz na obrázek originálu. Russian Herring Salad. Toto je prosím rychlá verze, kterou jsem připravovala pro kolegy na vánoční besídce.
Slaneček se dá opatřit několika způsoby a jeden můj quasi-vegetariánský kamarád potvrdí, že kuchat slanečka a vyndávat z něj kosti není nic pro slabé nátury. Proto doporučuji zajít do ruských potravin a koupit úhledně nakrájené slanečkové filety. Českého slanečka jsem nikdy nejedla, proto nevím, nakolik je zastupitelný - ruský (ukrajinský, pobaltský) slaneček plave v oleji, nikoli v octu.
slaneček
Postup je jednoduchý. Uvaříme brambory (na salát, tedy ve slupce), mrkev (můžeme dohromady s bramborami), červenou řepu (zvlášť, protože se vaří mnohem déle a hlavně barví), vajíčka. Nasekáme syrovou cibuli (v některých případech se její nepřítomnost omlouvá). Všechno necháme vychladnout, oloupeme a nakrájíme na kostičky. Slanečka taktéž. Smícháme a ochutíme majonézou. Chutná to mnohem lépe než to zní!

slaneček v kožichu

Canneloni

1. prosince 2010 v 14:33 Pokusy a omyly
Canneloni tady fotit nebudu, až tak fotogenické nejsou. Zato jsou ideální v tomhle promrzlém počasí. Půl hodiny je pečete v troubě, a tím nejen zahřejete, ale i provoníte celý byt.
Canneloni (viz Wiki) jsou příbuzné lasagní, jenom mají tvar trubiček, které se plní omáčkou a pak se zapečou v troubě pod vrstvou bešamelu.
Pro mou variantu boloňské omáčky potřebujete 2 plechovky nakrájených loupaných rajčat, 1 balení (asi 300 gramů) mletého hovězího, jednu velkou cibuli, jednu mrkev, stroužek česneku, trochu červeného vína (nebo zralého balzamického octa), trochu mléka, máslo. Cibuli s mrkví najemno nasekáme a podusíme na másle než změknou. Přidáme maso a důkladně rozmícháme, aby se maso rozlepilo. Jakmile maso zhnědne, přilijeme červené víno (nebo jako já dnes trochu hodně dobrého balzamika - v másle se rozpustí a po zahřátí začne uvolňovat bohatou sladkou vůni). Chvilku povaříme, okořeníme (podle chuti chilli, černý pepř, bazalka nebo tymián) a přidáme rajčata i se šťávou. Stáhneme plamen na minimum a s klidným svědomím necháme toto ragú pomaloučku probublávat. I hodinu. Na konci přidáme pro zjemnění trochu mléka a dáme stranou.
Připravíme si bešamel. Ohřejeme si hrnek mléka, osolíme ho a okořeníme muškátovým oříškem. Je výhodnější mít mléko rovnou ochucené, abychom se mohli zaměřit jen na míchání. Na pánvi rozpustíme pár lžic másla, přidáme o něco méně mouky a za neustálého míchání si počkáme, až mouka zezlátne. Začneme po částech přidávat mléko, omáčku přitom důkladně mícháme. Konzistenci byste si měli hlídat sami podle toho, jak husté máte ragú. Jak lasagne, tak cannelloni potřebují dostatek tekutin k tomu, aby byly měkké. Někteří je raději předvaří, ale podle mých zkušeností to není potřeba.
Teď už zbývá jen naplnit jednotlivé trubičky cannelloni boloňským ragú, vyskládat je do zapékací mísy, zalít zbytkem ragú a bolognese a posypat tenkou vrstvou parmezánu. Myslím, že se vyplatí zainvestovat asi 25 korun do malého sáčku parmezánu, protože by eidam vytvořil gumovou kůrku, která při ohřátí další den ztrácí veškerou důstojnost.
Až do tohoto bodu lze cannelloni přichystat dopředu. Večer je stačí dát do trouby a za 30 až 45 minut budete mít vydatné zimní jídlo.
Bon apetit!