Říjen 2010

Zelí a jablka

31. října 2010 v 19:14 Pokusy a omyly
Dnes jsem konečně měla čas něco ukuchtit. Po dvou týdnech intenzivního tlumočení to beru jako odpočinek. Večeře bude jednoduchá, sezónní a domácí. Máslové brambory, kuře, dušené červené zelí s jablky a višňový koláč. Koláč od maminky, u zbytku jsem se nechala inspirovat v Belgii.
Zelí nakrouháme a promačkáme, aby rychleji změklo. V kastrolu zahřejeme několik lžic rostlinného oleje a zpěníme na něm cibulku. Lehce pocukrujeme (klidně hnědým cukrem) a vlijeme trochu vínového octu, ideálně balzamického. V létě jsem byla v Toskánsku, odkud jsem přivezla lahvičku 15letého balzamika. Je na ocet nezvykle hustý a má téměř sladkou chuť, která se v teplé lázni ještě rozvine. Přesuneme do kastrolu zelí a jablko nakrájené na kostky. Přilijeme trochu horké vody, osolíme, přikryjeme pokličkou a na mírném ohni dusíme do změknutí. Počítejte cca s hodinou. Můžeme okořenit trochou muškátového oříšku nebo hřebíčku, ale nemusí být. Dnes to zapíjíme višňovým pivem, můj oblíbený belgický Kriek značky Lindemans. V Česku se - myslím - neprodává. Je sladší než Kriek od Belle Vue, na který tady občas narazíte.
Co se týče koláče, je to neprůstřelný recept mojí matky. Má hned dvě výhody - nemá v sobě ani gram tuku a prakticky se nedá zkazit. Musíte dodržet proporci pro piškot: 4 vejce, 1 hrnek mouky a o něco méně než stejný hrnek cukru. Vejce rozklepneme a rozdělíme na bílky a žloutky. Z studených bílků s polovinou cukru ušleháme sníh, žloutky rozetřeme s druhou polovinou cukru do téměř bílé barvy. Smícháme s moukou, můžeme přidat půlku prášku do pečiva (není tak úplně nutný, pokud máte dostatečně pevný sníh), opatrně vmícháme bílky. Ve výsledku by mělo vzniknout polotekuté těsto, se kterým pak můžeme improvizovat. Osvědčily se mi tři kombinace: 1) jablka se skořicí, 2) višně bez pecek
(z Lidlu), 3) carrot cake, který představím zvlášť. Dnes budou višně, musí však být důkladně odkapané. Koláč pečeme na 180 až 200 stupních, podle trouby, než zezlatoví. Zkoušíme standardně zapíchnutím nože. Bon apetit!


Belgický pórek

24. října 2010 v 20:50 Recepty od maminky
Včera jsme poprvé v letošním roce vyrazili na zimák bruslit. Tudíž prohlašuji zimní sezónu za zahájenou a sahám po prvním zimním receptu od maminky, tentokrát cizí. Je to milá paní, která vychovala pět dětí, žije v Belgii a umí výborné poctivé, ale zdravé a jednoduché věci. Budu jí pracovně říkat tchýně.
Hlavní hrdina dnešní večeře se jmenuje pórek. Stačí ho umýt, nakrájet na dostatečně dlouhé válce a povařit minutku v osolené vroucí vodě. Každý váleček pak zabalíme do plátku šunky a vyskládáme do vymaštěné zapékací mísy.
Stranou si připravíme bešamel (máslo, hladká mouka, sůl, muškátový oříšek, mléko). Zalijeme pórek bešamelem a dáme zapéct. Mně se líbí sladký přirozeně voňavý pórek s notkou muškátového oříšku a másla, ale umím si představit, že by se dal zapéct pod čepičkou parmezánu nebo jiného výrazného sýra. Podáváme s křupavou francouzskou bagetou, poctivým čerstvým chlebem nebo uvařenou rýží.


Hovězí na švestkách

15. října 2010 v 8:27 | Moldavanka |  Bez lepku
Je tu další podzimní recept z rodiny dušených hovězích. Přivezla jsem ho z Moldavska, což určitě poznáte podle sušených švestek. Nevím, co by si počala moldavská kuchyně, kdy někoho napadlo pálit ze švestek slivovici. Naštěstí jsou Moldavané věrní svému červenému vínu a švestky tak zůstávají v kuchyni.
Maso budeme upravovat podle stejného postupu jako carbonnade a la flamande, nebudeme však přidávat pivo. Kostky hovězího poprášíme moukou, opepříme a lehce osmažíme na másle na rozpálené pánvi. Tváříme se přitom, že připravujeme krvavé mini steaky, tj. rychle osmáhnutí zvenku, syrové maso uvnitř. Jednotlivé kousky by se neměly dotýkat, jinak začne maso ztrácet šťávu.
Na stejné pánvi pak zkaramelizujeme cibulku, nejspíš budeme muset přidat trochu másla. Až bude průsvitná a měkká, můžeme ji zakapat vínem nebo brandy, ale glazování je něco navíc, není to nutné. Spojíme cibuli s masem, zalijeme horkou vodou a pod pokličkou dusíme. Ted přijde klíčová ingredience, sušené švestky. Ty nejdříve rozkrojíme na půlky, hlavně kvůli jistotě, že v nich nezůstaly pecky, a přidáme je do hrnce. Obohatí hovězí o své kouřové aroma, jejich měkká konzistence funguje jako protiklad masu a teprve až se zakousnete do švestky dušené v hovězích šťávách pochopíte, proč si myslím, že se jedná o jednu z přirozených kombinací (jako např. rajčata a bazalka).
Z koření si vystačíme s pepřem, cibulí, česnekem a bobkovým listem. Můžeme přidat špetku kari nebo jinak zaimprovizovat. Určitě bych tam nervala žádné bylinky. Je důležité nepřerazit vůni sušených švestek.
Krátce než omáčka zhoustne, přidáme zakysanou smetanu a osolíme. Nebo klidně sladkou, ale ne šlehačku. Schválně tady neuvádím žádná množství, protože omáčku musíte vždy ladit podle chuti. Tak trochu jako čarodějnice a její kotlík.
Hovězí na švestkách servíruju s polentou, která se tradičně vylepšuje zakysanou smetanou nebo nadrobeným balkánským sýrem (nebo brynzou).


Ráno ze života na volné noze

7. října 2010 v 12:44
Věřím, že nejsem jediná, kdo se občas ráno probudí ne protože zvoní budík, ale protože má hlad. Jak a čím se dá zahájit den?
Model 1. Přes pyžamo natahuji bundu, beru do ruky jablko, banán nebo jogurtový drink a společně s  jorkšírem vyrážím ospale do tmy. Takhle často vypadá moje ráno před tlumočením. Doma mi mezitím vychládne zelený čaj, který vypiju a mířím do koupelny. Tam většinou zůstávám a ven vychází okostýmkovaná seriózní cizí tlumočnice.
Model 2. Léto, Moldavsko, zahrada. Těžká vůně zimolezu a růží, bzučení sousedových včel, které neoprávněné upíjejí vodu z našeho rybníčku. A pak dlouhá snídaně, kdy je na stole mísa pocukrovaných višňových taštiček politých zakysanou smetanou, hromada tvarohových placek s medem, ovesná kaše s rybízem, jáhly nebo pohanka s máslem a mlíkem nebo jednoduše cukernatý čerstvý meloun. K tomu vykládá otec novinky ze světa politiky nebo sportu (občas politiky sportu) a matka připravuje čínský zelený čaj. Bez dvou konvic lze těžko přežít 35stupňové červencové vedro.
Model 3. Neděle, Kroměříž, Fawlty Towers a přítel v zástěře u vaflovače. Vafle se dají nekonečně obměňovat, jednou přihodit rozinky, jindy přidat nastrouhané jablko. Kdybych žila v Belgii, neprošla bych dveřma. Vlastně každá z nedělních alternativ je úplně stejně nebezpečná. Palačinky s javorovým sirupem? Borůvkové lívance? Mrkvový koláč s pekanovými oříšky a limetkovo-tvarohovou polevou?
Model 4. Bageta s žervé a marmeládou, rýžový pudink rijstpap nebo instantní ovesná kaše, espresso a zapnutý počítač. Je devět, právě přišla analýza devizových trhů a můžu začít pracovat.

Podzimní kvartet

4. října 2010 v 15:35 Moldavsko
červená řepa

Někdy k dokonalosti stačí jen pár ingrediencí. Musíte ale znát ty správné. Jako například vařená červená řepa, česnek, vlašské ořechy a majonéza. V libovolném poměru smícháme, osolíme a servírujeme vychlazené. Bon apetit!

Zapečený tvarohový dezertík

3. října 2010 v 13:11 Recepty od maminky
tvarohovy dezert

Je neděle a dnes se výjimečně probouzím sama. Jsem v Praze a vaflovač zůstal stejně jako Wannes v Kroměříži. Pro sebe upeču jednoduchou tvarohovou buchtu, jejíž příprava zabere cca 5 minut. Seznamte se s tvarohovou zapekankou!
Na velkou koláčovou formu budu potřebovat 4 vajíčka, cca půl hrnku cukru, vanilku, půl kelímku zakysané smetany, půl sáčku prášku do pečiva, rozinky, 4 lžíce krupice nebo polohrubé mouky, 3 balení tvarohu a máslo na vymazání formy.
Vajíčka ušleháme s cukrem a vanilkou, přidáme zakysanou smetanu, mouku, prášek do pečiva a důkladně promícháme. Přidáme tvaroh a zase promícháme. Podle chutě přidáme rozinky. Vznikne polotekutá směs, kterou vlijeme do formy vymazané máslem a vložíme do předehřáté trouby.
Zapekanku necháme o samotě přibližně půl hodiny na 180 až 200 stupních, popadneme bundu a vyrazíme na procházku se psem. Když se vrátíme, bude zlatová na povrchu, ale šťavnatá uvnitř. Použijeme standardní zkoušku nožem - propíchneme uprostřed a když se na nůž nic nelepí, je to hotové.
Pár varování: nepečte na příliš vysoké teplotě a nezvyšujte příliš obsah mouky ani vajec, dezert by měl být propečený, ale vláčný - příliš mouky vede k gumovaté struktuře.
Servírujeme s kávou a zakysanou smetanou. Bon apetit!
P.S. Myslím, že je to velice zdravé - jak mouky, tak tuků je tu minimálně.

Gin s tonikem a myšlenkami

2. října 2010 v 20:23
Dnes to nebude o vaření. Moje profese tlumočníka mi dovoluje ponořit se do různých oborů a vzít za své myšlenky cizích lidí, občas je však těžké tyto myšlenky ze své hlavy povyházet zpátky tam, kam patří, do těch všemožných cizích oborů a hlav cizích lidí.

Poslední dva dny jsem strávila na velké mezinárodní konferenci věnované drogám v městském prostředí. Dnes večer jsem čekala návštěvu, ale kamarádi se na poslední chvíli omluvili a zůstala jsem sama s jorkšírem, koktejlem a hlavou plnou drog.

Moje první setkání s drogami nebylo příliš osobní. Kamarádka a spolužačka z Moldavska - zhýčkaná holka z bohaté rodiny - chodila se starším klukem. Znala jsem ho jenom z vyprávění, protože už jsem byla v Česku. A pak jsem jednou přijela na prázdniny a Nina mi řekla, že byl narkoman, několik měsíců neměli sex, protože on neměl chuť, a taky že umřel na předávkování. Kamarádka se z toho dostala a teď vychovává dvě děti v šťastném manželství a já na tento příběh zapomněla.

Podruhé jsem narazila na drogy v kině, když jsme se šli podívat na Katku. Vzpomínám na svůj vztek a také údiv nad tím, jak nezničitelné je lidské dítě.

Mě samotnou zaráží, že ačkoli jsem hodně krát byla přítomná kouření marihuany, nezapočítávám to do drog. Po dnešku už budu. Mými ústy dnes jeden policajt hovořil o tom, že procento víkendových kuřáků marihuany je v Česku několikanásobně vyšší než evropský průměr, že studií o jejím vlivu je málo, ale ty, co jsou, hovoří o kognitivních poruchách a vzniku závislosti. Pozastavoval se nad tím, že o tom téměř nikdo nemluví.

Během té konference jsem si mohla trochu udělat obrázek o tom, jak (zvenčí) vypadá život drogově závislých. Jak se ničí jejich těla a veškerá energie se podřizuje jediné potřebě. Jak dochází k nenávratným chemickým změnám mozku. Přemýšlím, kde začíná závislost. Poznám ji vůbec? Je závislostí, například, zamilovanost? A jsem momentálně na něčem závislá?

Dnes jsem měla možnost nahlédnout do jiného světa. A teď bych se z něho potřebovala dostat zpátky - do svého pohodlného života.

Pelmeně. Poslední hrozba pro emancipovanou ženu

1. října 2010 v 22:15 Recepty od maminky
pelmeně
Pelmeně (pelmeni) jsou oblíbeným jídlem mužů na Východě a postrachem moderních zaměstnaných žen. Působí i na obyčejné Evropany, například jistý Belgičan je kvůli nim ochoten válet těsto, lepit nebo vykonávat další zajímavé kuchyňské aktivity J Já dělám pelmeně tak dvakrát do roka. Jejich příprava totiž vyžaduje jisté odhodlání, několik hodin času a jde nejlépe ve společnosti šikovné kamarádky. S touto myšlenkou jsme se pustily do práce a dva vyhladovělí muži nám zvědavě přihlíželi a snažili se občas pomoci. Jelikož oba mají doktorát z ČVUT a jeden se dokonce pyšní kariérou nadějného mladého vědce, byli pověřeni sestavením elektrického mlýnku na maso.
Nákupní seznam je jednoduchý: hladká mouka, 2 vejce, cibule, máslo, (mleté) maso, nejlépe libové vepřové a hovězí půl napůl. Z koření bude stačit pepř, kari a bobkový list.
Nejdříve ve velké míse zaděláme těsto. Vyklepneme do skleničky 2 vajíčka a rozkvedláme je s několika lžícemi teplé vody. V hromádce mouky (cca půl kila) uděláme důlek a začneme pomalu vlévat tekutá vajíčka. Vidličkou přitom promícháváme tekutinu s moukou odstředivým pohybem a rychle si všimneme, že uprostřed mouky začíná vznikat těsto. Přiléváme vajíčko do té doby, než zapracujeme veškerou mouku. Vzniklé těsto zpracováváme hřbetem dlaně tak, že na jednom konci zatlačíme a podélně je s tlakem rozplácneme směrem od sebe. Pak ho zvedneme, vytvarujeme do koule a zase zatlačíme. Hněteme ho tak dlouho, až bude měkké a při rozříznutí ostrým nožem bude rež homogenní. Poté ho zabalíme do čisté utěrky a necháme půl hodinky odpočinout.
těsto
Mezitím se vrhneme na maso. Je lepší si ho umlít doma, můžeme použít jak hovězí, tak vepřové, nejlépe v kombinaci. Spolu s masem protáhneme mlýnkem i syrovou cibuli. Bez cibule to není ono. Maso osolíme a okořeníme černým pepřem a kari.
Zbývá vyrobit samotné pelmeně, které mají formu šátečku s pospojovanými rohy. Už jsem slyšela, že se v Rusku ženy hodnotí podle velikosti pelmeňů, čím jsou menší, tím více prý muže miluje. Hm.
Ukrojíme kus těsta velký asi jako pěst a rozválíme ho na tenký plát. Bude-li příliš tlustý, pelmeně budou chutnat více po těstě, budou-li příliš tenké, během vaření se protrhnou. Babo, raď.
pelmeně
Skleničkou s tenkými okraji vykrojíme kolečka, doprostřed každého kolečka dáme maso a důkladně zalepíme okraje podle fotografií.
pelmeně
Pokud se do okrajů dostane maso, pelmeně se během vaření rozpadnou. Dostane-li se na okraje mouka, těžko je zalepíte.

pelmeně
Hotové pelmeně rychle schnou a zároveň se lepí na povrch, na němž leží, proto je vyskládáme na prkno posypané moukou a přikryjeme suchou čistou utěrkou.
Pokud tam doopravdy máte tu kamarádku, udělejte pelmeňů víc a zmrazte je.
Vaříme je ve velkém množství osolené vroucí vody, do níž vsypeme pelmeně (klidně zmražené) a vhodíme pár bobkových listů, opatrně promícháme, aby se nepřilepily ke dnu, počkáme, až vyplavou a vaříme asi 10 minut. Musíte zkoušet, poznáte to podle toho, zda se uvařilo těsto. Po deseti minutách pelmeně vylovíme , scedíme a vhodíme do mísy velký kus másla.
Samozřejmě neočekávám, že to někdo z vás zkusí vyrobit doma, proto přidávám malý tip. Mražené pelmeně se dají koupit v obchodech s ruskými specialitami, já občas chodím do krámu v Rokycanově na Žižkově. Ručně lepené pelmeně se tam prodávají za 109 Kč za půl kila. Na dvě dámské porce to stačí.