Srpen 2010

Když se překladatelka nudí

18. srpna 2010 v 17:32 Pokusy a omyly
Budík. Začíná další den na volné noze. Jsem překladatelka. A tlumočníce. Dobrá, přiznejme to, více tlumočnice. Ale dnešek stravím doma před monitorem a v pyžamu. Venčím psa, snídám a pozoruju, jak můj manažer si žehlí košili a vůbec se netěší na dnešní audit. S auditory se nějak popere, aspoň je mezi lidmi. Já dnes zůstávám doma sama tváří v tvář s burzovním zpravodajstvím, jemuž mám vyhrazené dnešní ráno.

V jedenáct je čas dát si druhou kávu a změnit téma. Čeká mě korektura lékařského časopisu a jedna smlouva. Po dvou částech smlouvy mi dochází motivace s inspirací a dostavuje se frustrace. Začínám vymýšlet záminky pro rozptýlení. Ale co? Uklízeno mám, pes spí. Tichým krokem mizím do kuchyně...

Lilek? Par rajčat? Plátky vepřového? Jdeme na to. Z bezpečnostní zásoby vytahuju cibuli a sýr. Čerstvá bazalka nám zbyla po víkendové návštěvě. Hura, na překlady můžu zapomenout!

Lilky rozpůlím a naříznu, aby se daly vydlabat. Potřebuji totiž jejich "skořápky".

lilek
Jako obvykle ignoruji doporučení nechat lilky vypotit. Chutnají pak totiž úplně stejně. Vydlabané vnitřky hodím na panev s olivovým olejem a dozlatova je opeču. Je vždy lepší opékat lilek zvlášť a pak ho jen přidat do hotového jídla. Tak si zachová svou ořiškovou chuť a bude krásně vonět.

Z obou stran taky opeču vydlabané nádobky. Budou v troubě jen krátkou dobu, nestihnou změknout.

lilek
Na oleji chvíli podusím cibuli, přidám česnek a až přijde správná chvíle, vhodím pár hrstí nasekaných rajčat. Osolím a chvíli dusím.

rajčata s cibulí

Vrátím do pánve lilky a tuto směs vyskládám do lilkových lodiček.

lilky před pečením

Teď je dáme pro pořádek na deset až patnáct minut do rozehřaté trouby. Mezitím si opečeme vepřové minutkové plátky. Stačí trochu pepře. Vyndáme lilky z trouby, posypeme sýrem a čerstvou bazalkou a vrátíme do trouby, aby se sýr rozpustil.

A jdeme zase překládat...

zapečený lilek

Z mraženého koktejlu z mořských plodů

18. srpna 2010 v 8:55 Co vymyslel chlap
koktejl z mořských plodů
Z mraženého koktejlu z mořských plodů umí Kanaďan vykouzlit vynikající jídlo, které zahřeje. Za oknem máme bouřku a na srpen je tu docela zima, proto chlap s radostí nastupuje k plotně a já jen sleduji a užívám si těch vůní.

I když jsou mezi ingrediencemi rajčata, cibule, česnek, mořské plody, těstoviny a bazalka, žádný italský recept to není. Říkáme mu rich stew with pasta and seafood a skutečně to celé budeme dusit.

Nejdříve na másle podusíme nasekanou cibulku, vhodíme sušenou bazalku, oregáno a vymačkáme česnek. Když začne pouštět vůni, přidáme opravdu hodně nakrájených zralých rajčat a chvíli je zase dusíme. Účelem je, aby vzniklo hodně šťávy, tu budeme potřebovat. Necháme je chvíli probublat a pak do kastrolu vsypeme suché těstoviny.

vsypeme pastu

Trik je v tom, že se těstoviny uvaří přímo v rajčatové šťávě s máslem a cibulí. No nejsou ti chlapi geniální?

Vodu přidávat nemusíme. Teď už stačí dusit na malém ohni, občas míchat a hlídat, aby se těstoviny nerozvařily. Měly by ještě tak trochu křupat :-)

Chvilku než budou těstoviny hotové, přidáme tučnou smetanu.

se smetanou
Na obrázku je vidět, že jídlo není suché. Pokud natrefíte na dobrá rajčata, zajistí vám dostatek šťávy.

V posledním kroku přidáme rozmražené mořské plody a krátce ještě podusíme. Osolíme a opepříme až těsně před koncem. Jídlo z jednoho hrnce je hotovo. Servírujeme s čerstvou bazalkou, těžším bílým vínem a dobrým filmem. Bon apetit!

jídlo z jednoho hrnce

Moldavská kuchyně

12. srpna 2010 v 18:15 Moldavsko
Gastronomie je jeden ze způsobů, jak poznat cizí zemi. Jídlo je také něco, na co se nejhůř zapomíná, když člověk odchází do ciziny. Určuje naši identitu více než jsme ochotni připustit, protože nad tím většinou nepřemýšlíme.

Do svých šestnácti jsem žila v Moldavsku. Je to malá země ve východní Evropě, zastrčená mezi Rumunskem a Ukrajinou, z geopolitického hlediska téměř bezvýznamná a můžu se vsadit, že žádný světoznámý Moldavan vás jen tak nenapadne. Ani mě ne.

V Moldavsku jsem se naučila milovat jednoduché věci, vařit s láskou a s úctou k obyčejným surovinám. Přivoněli jste si někdy k rajčeti, které je čerstvě utržené z keře? Pak mě pochopíte a budete ohrnovat nos nad gumovými červenými koulemi v supermarketu stejně jako já :-)

Na tomto blogu prosím nečekejte žádnou vysokou gastronomii. Jednak jsem amatér a jednak mě spíše štvou recepty z módních časopisů na křídovém papíře, které z vás dělají burana, pokud zrovna nemáte v ledničce olej extra virgin, cherry rajčátka a pravé pesto. Že někdo těm redaktorkám neřekne, že jsme v Česku a máme jednoduše hlad! Moldavská jídla jsou v podstatě jídla sedlácká.

Slibuji, že budeme vařit z obyčejné zeleniny (rajčata, lilky, papriky, cukety, cibule, mrkev, červená řepa, brambory, kukuřice). Seznámím vás se zázrakem, který je pro Moldavsko tím, čím je knedlík v Česku (pošlu vás do zdravé výživy pro kukuřičnou krupici a kukuřičnou mouku). Naučím vás jíst pohanku a jáhly. Budeme často používat ovoce (jablka, hrušky, kdoule, švestky, vodní melouny, rakytník, maliny, rybíz a angrešt). Maso budeme dusit a grilovat, ukážu vám taky několik receptů s mletým masem. Pečení bude jak sladké, tak slané (připravte se na netradiční náplně - kysané zelí, vajíčka s jarní cibulkou, mleté maso, bramborová kaše, tvaroh s bylinkami!). Snad se prokousáme i různými druhy těsta.

Dojde i na víno.

Zkrátka pozvěte si přátele, vytáhněte stůl na zahradu a natočte karafu červeného. Začínáme!

Nejezte palačinky v Kroměříži

12. srpna 2010 v 16:58 Pokusy a omyly
Kulinářským omylem byla návštěva Palačinkárny v Kroměříži. Nalákat jsem se nechala na nabídku wi-fi na zahrádce, ale pohled do jídelníčku mě měl varovat.

Měla jsem chuť na slanou palačinku, ale po několika minutách přemýšlení jsem odsoudila všechny nabízené kombinace. Koho to proboha napadlo míchat brokolici (téměř jistě rozvařenou na sračky) se špenátem? Rozumný člověk by se asi zvedl a šel jinam (ale kam??), já zůstala a vybrala si "palačinku s kuřecími kousky na kari a žampiony". Přece tam to kari nemůžou dát...

Můžou. A nejen kari. Na talíři byla slušně vypadající palačinka a vedle ní hromádka strouhaného bílého zelí posypaného sušeným drceným koprem. Opatrně odsouvám tento pokus o zeleninu stranou a otevírám palačinku. Čeká mě překvapení, šok a zlost. Mám na talíři kousky vařeného kuřete, které někdo ohřál na pánvi s kari, a mezi nimi větší kusy žampionů z konzervy. Abych byla upřímná, není to poprvé, co jsem dostala k jídlu v Kroměříži žampiony z plechovky - poprvé to bylo v pizzerii Meloun na Velkém náměstí. Ale podruhý to jíst nebudu a vás všechny varuji, abyste se v Kroměříži raději předem zeptali, co přesně vám za vaše peníze naservírují. Je pravda, že palačinka je elegantní způsob, jak atraktivně zabalit zbytky, ale ty zbytky by měly stát za to. Někdy pro vás udělám své oblíbené slané palačinky s houbami, které nejdříve nechám krásně zhnědnout na másle a podusím s cibulkou. A žádné zelí kolem!

Selská omeleta

7. srpna 2010 v 13:02 Co vymyslel chlap
Co si dá hladový chlap v 38stupňovém vedru? Selskou omeletu. Nakrájí na kostičky jednu menší cuketu, jednu papriku, dvě rajčata, jednu cibuli. Na zahradě si natrhá čerstvou petrželku a pustí se do vaření.

Cibulí zpění na (slunečnicovém) oleji a až začne vonět (zde můžeme podle chuti přidat i česnek), přidá na pánev kostičky papriky. Paprika je nejlepší, když se připraví samostatně nebo s cibulí v oleji, pak má tu správnou chuť - pokud ji připravujete spolu s jinou zeleninou, bude chutnat jako kdybyste ji vařili, ne smažili.

Po chviličce přijde na pánev cuketa, kterou musíme osolit, aby pustila šťávu. Můžeme vhodit trochu kmínu. Přikryjeme ji pokličkou a chvíli dusíme. Když změkne, pokličku sundáme, abychom trochu šťávy zase odpařili. Přidáme pokrájená rajčata (zdůrazňuji, že jsou to obyčejná rajčata z pole, žádné časopisové cherry! a ani je proboha neloupejte). Zase chvíli dusíme, tentokrát bez pokličky, aby přebytečná šťáva mohla ven.

dušená zelenina
Do tohoto základu vrazíme kupu vajec. Nebojte se, že je tam hodně šťávy - trip je v tom, že vejce nebudou smažená, ale jakoby vařená v aromatické zeleninové šťávě. Vajíčka promícháme a chvíli za občasného míchání dusíme. Podle toho, jak dlouho necháte tuto směs na pánvi, bude šťavňatější nebo sušší, je to čistě otázka vkusu. Celková doba přípravy od začátku do konce stejně nepřesáhne 15 minut.

Nic nepokazíte ani trochou sýra.

Hotovou omeletu bohatě posypeme nasekanou petrželkou nebo jinou bylinkou podle chuti. Bon apetit!

selská omeleta

Grilovaný lilek - tradiční úprava

6. srpna 2010 v 18:05 Recepty od maminky
lilek / aubergine


Přemítám, jestli máme v Česku národní zeleninu. Nenapadá mě nic jednoznačného. Zelí? Brambory? Asi vepřové. V Moldavsku je to lilek, i když mu asi šlapou na paty masitá rajčata a voňavé baculaté papriky.

Pokud zrovna pořádáte grilovačku a čekáte, než vám vznikne správně rozpálené uhlí, využijte plamenů a zkuste tradiční úpravu lilků. Poznámka na okraj: lilek se takto dá upéct i doma v troubě, ale na ohni chutná líp. Táta například tvrdí, že nejlepší je dřevo z višně, má zvláštní aroma.

Lilky opláchneme, napíchneme na několika místech vidličkou a vyskládáme na plech.

lilek / aubergine
Opečeme je doměkka (nebo spíš dočerna) nejdřív z jedné, pak z druhé strany. Nebojte se, že se jejich fialové slupky pekelně spálí a budou spíše připomínat uhlí, je to tak v pořádku.

Pečené lilky sundáme z plechu a nastojato je vyskládáme do kastrolu, aby vystydly. Každý lilek musíme zezdola naříznout, aby hořká šťáva mohla ven.

pečený lilek / aubergine

Teď je zbavíme hořkých slupek, výsledek by měl vypadat takto:

pečený lilek / aubergine


Voňavý grilovaný lilek je připraven. Od tohoto bodu se postup jednotlivých receptů liší. V tomto stavu se také dá zmrazit na zimu. Varianty dalších úprav jsou různé: nadrobno nasekat a smíchat s česnekem a majonézou, nebo osmáhnout na pánvi s cibulkou.

Moje verze je svěží a jednoduchá.

Lilek nadrobno nasekáme, všechny tvrdé (nepropečené) části vyhodíme. Nasekáme zralé (nejlépe masité) čerstvé rajče a jednu cibuli. Dobře promícháme a vyšleháme se solí a slunečnicovým olejem. Olivový olej se sem chuťově nehodí. Vyšlecháme skutečně důkladně, klidně si pomůžeme šlehačem. Přesné množství oleje a soli tradičně neuvádím, lepší je ochutnávat, jen je dobré vědět, že lilek si vyžaduje oleje a soli spíš více.

Servírujeme studené nebo při pokojové teplotě, samostatně s chlebem, arabským chlebem, nebo grilovaným masem.

Bon apetit! :-)

grilovaný lilek s rajčetem